březen 2024

Po Út St Čt So Ne
01 02 03
04 05 06 07 08 09 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
<   >




Trip de Holiday Park 2012

Jelikož se námi vypsaný dvojvýlet do Holiday Parku a Tripsdrill nepodařilo uskutečnit, rozhodli jsme se do prvního zmíněného parku vyrazit takříkajíc po vlastní ose.  Výlet jsme pojali spíše pantátovsky a  proto  jsme zvolili variantu s přespáním na dvě noci před návštěvou a po návštěvě parku.

Vyrazili jsme tedy v pohodovém tempu kolem poledne z Prahy a po krátké přestávce na kafe v rozvadovském mekáči  jsme svištěli po dálnici A6 směrem na německý Mannheim. Takřka celá cesta probíhala po zmíněné dálnici a ke konci naší cesty jsme míjeli mimo jiné nepřehlédnutelnou tribunu Hockenhaimringu, tedy závodního okruhu na kterém se za necelý měsíc pojede velká cena Německa formule 1. Ubytování jsme si  s předstihem zajistili v menším penzionu ve vinařské  vesničce Weisenheim am Berg, kam  jsme dorazili kolem šesté a hnedle po krátkém ubytování jsme se usadili do hotelové restaurace s očekáváním dobré večeře.  V nabídce byla zejména grilovaná masa  všemožných úprav a chutí. Dali jsme si pořádný  steak s přelivem, nebo takzvaný gril mix s hranolkami. Jídlo bylo výborné a dalo by se skoro nazvat gurmánským zážitkem od kterého jsme odcházeli o nějakých 22 EUR na osobu lehčí. Cena necelých 600 Kč za hodinu posezení sice nebyla malá, ale z jídla bylo znát použití čerstvých surovin svezených pravděpodobně z okolních farem.  S plnými žaludky jsme naplánovali zítřejší zhruba 50 km trasu do parku a po krátké procházce městem naše kroky mířily na pokoje, kde jsme dříve či později ulehli ke spánku před zítřejším náročným dnem. I přes to, že jsme našli jedno z nejlevnějších ubytování v regionu, tak pokoje byly moderní, upravené a spíše k zasmání byl fakt, že některé polštáře byly tak hutné a vysoké, že se člověk po ránu cítil jak kostička " L" v tetrisu.  Ale i tak jsme se vyspali nadmíru dobře. Náš další tentokrát parkový den začal snídaní, která jak už jsme si u Němců zvykli byla bohatá a výborná. Mimo čerstvého pečiva nechybělo několik druhů salámů, sýrů, marmelád, vajíčko na hniličku a ovoce. Snídaně byla příjemnější o fakt, že celá jedna strana byla od podlahy až ke stropu prosklená s výhledem na rozlehlé vinice. V jídelně jsme byli sami a jen občas se mihl majitel penzionu, který pečlivě doplňoval docházející  salámy a sýry.

Velmi  spokojeni nasedáme do auta a vyrážíme směr Holiday Park, kam přijíždíme takřka hodinu před otevřením jako jedni z prvních. Vlastně to bylo tak trochu účelem, protože jsme chtěli nafotit nově postavený vchod do parku, který je opravdu dokonalý. Po vydatném focení kupujeme vstupenky za 25 EUR na osobu + jeden parkovací žeton za  4 EURa, který nám při odjezdu otevře závoru a pustí domů. Jak už jsem zmínil, tak Holiday park má nově udělanou  vstupní část, která se velice povedla. Zatímco dříve mohla její vstupní bráně závidět  tak nanejvýš matějská pouť, tak dnes může závidět klidně i Port Aventura. Opravdu jeden z nejhezčích vchodů do parku a jeho okolí.

Padla devátá hodina a brány parku se otvírají. Lidí v tu chvíli není málo ani moc a převládá německá omladina z mnoha školních výletů. U vchodu si to namíříme přímo k největšímu lákadlu parku,  horské dráze Expedition GeForce. Těžko hledat nějakou tématiku, až tedy na tu která vypadá jako vlnitý plech opřený o lešení, ale to nám nebrání se postavit do krátké fronty. Dle očekávání jezdí jeden vláček, hraje muzika jak na Evropě2 a obsluha atrakce pečlivě zabavuje vše co není k člověku přirostlé, nebo  se nedá považovat za oblečení. Já musel všem ostatním zpestřit nástup o rozepínání svého pásku a sundávání  pouzdra fotoaparátu, který jsem následně musel odložit na polici ve stylu dřevěné latě. Obsluha rozvážně a bez většího spěchu všechny asi třikrát zkontrolovala a po nějakých 5ti minutách jsme vstoupali vzhůru na 62 metrů vysoký vrchol. Následoval neskutečný sešup někam pod sebe, kam není takřka vidět, protože GeForce nemá klasický sjezd jako má Silver Star, nebo Goliath rovně před sebe, ale padá někam bokem dolů a je to pecka. Zbytek jízdy umocňují rostlé stromy, které zakrývají výhled a návštěvník tak často nemá tušení co se za bukem bude dít. Ne nadarmo se tato  dráha několikrát umístila na prvním místě v hodnocení všech horských drah z celého světa.  A to už je tedy co říct.

Protože se fronta začíná zvětšovat, necháváme si repete na později  a pokračujeme návštěvou klád které jsou celkem ostré a hodně dobré.  Jelikož jsme byli tři do jedné klády pro šest, tak si nějaký německý pár vzal k srdci hlášení o maximálním využití klád, přistoupili k nám a mě jako sedícího úplně vpředu namáčkli do té vydlabané části, že mi koukal jen kus ramen a hlava. Abych Němku sedící za mnou a Němce sedící za ní při stoupání nerozmáčkl, držel jsem se předpaženýma rukama úplného předku klády a tak jsem absolvoval celou cestu.  Pravděpodobně jsem vymyslel nový styl, který však zůstal nedoceněn. Po těžkopádném vystoupení z klád se vydáváme směrem k velkému řetízkáči a cestou  si dáváme starší loopingovku Super Wirbel, která byla spíše povinností, než očekáváním  velkého zážitku. Ten se tak nějak ani nekonal, opakování nebylo nutné a proto jsme vlažným tempem došli ke zmíněnému 80 metrů vysokému kolotoči.  Při čekání ve frontě došlo k bombardování botou značky nike, kterou si nějaký německý floutek špatně zavázal a on stejně jako obsluha atrakce může být rád, že bota padající z 80ti metrů chlapíka ve frontě nenakopla, ale jen těsně minula.  Po chvíli čekání dávajíc si pozor na létající boty značky nike - air přicházíme na řadu a nasedáme do dvousedačky, v které krátce na to stoupáme do pořádné výšky. Jízda je celkem jemná a kolotoč se točí docela pomalu. Oproti řetízkáči v Hansa Parku, který mi svou až přehnaně rychlou jízdou málem otočili uši naruby, se ukázal tento velikán jako pěkný louda. Užili jsme si výhledu na celý park, který je vlastně les a vyrazili na další atrakce. Svezli jsme se na myškách které jsou vyloženě pouťové a poté jsme absolvovali strašidelný zámek, který byl sice hezky udělaný, byl zámkem,  ale určitě nebyl strašidelný.

Nadešel čas jídla a my si vybrali samoobslužnou restauraci na dohled od nestrašidelného zámku. V nabídce byly nějaké ty řízky, steaky, hambáče a boloňský špagety.  Při čekání jsme zažili pravděpodobně další atrakci parku a tím byla tak pomalá obsluha u výdeje jídla, která dokázala dát slovu "pomalý" nový rozměr.  Po asi 15ti minutovém čekání, kdy obsluha obsloužila 6 lidí jsme se dostali na řadu a mohli jsme pozorovat jak rozvážný mladík servíruje špagety bolognese tak, že chvílemi  vypadal, že usnul a nevěděli jsme jestli máme po kouzelnicku lusknout prsty, nebo raději zbytečně nestresovat a nebudit. Jídla jsme se tedy nakonec dočkali, dobře si na něm pochutnali a zamířili si to k vedlejším raftům, které sice byly průměrně zábavné, ale díky pár vydatným cákancům nadprůměrně mokré.

Blížil se čas kaskadérského představení na nedaleké vodní ploše, takže se vydáváme právě tam. Usedáme na velkou tribunu a čekáme co se bude dít. Z dřívějších zkušeností víme, že ne všechny podobné show bývají zábavné, tak zejména ve mně by se dala zvědavost krájet. Přichází společensky oblečený uvaděč a show může začít. Vše se odehrává na veliké vodní ploše, pódiu a pár molech okolo. Hlavním děním jsou akrobatické kousky na vodních lyžích, všemožných plavidlech a děje se toho opravdu dost. Show je až nezvykle zábavná, skvělá a má náboj. Z repráků začne hrát typická hudba hvězdy smrti z hvězdných válek a na vodních lyžích táhnutých motorovým člunem přijede na pódium s pár akrobatickými prvky skvěle namaskovaný Darth Vader.  Hudba ztichne a přísný vládce se ještě přísněji za hlasitého dýchání pod černou maskou zahledí do hlediště a uvaděč  si jej začne dobírat jestli má astma či co..  Jednoduchý vtípek, ale dobře zahraný slaví u diváků úspěch.  Vládce odchází a v tu chvíli vyráží na vodní plochu dalších několik surfařů a kaskadérů, například dívka namaskovaná jako Lady Gaga, nebo Jack Sparrow jak jinak než za typické hudby pirátů z Karibiku. Krátce na to, se na scéně opět objevuje  Darth Vader na vodním skútru a jdou po něm chlapíci na vodních lyžích oblečeni jako Luke Skywalker.. Hraje závěrečná hudba z hvězdných válek. Pořád se něco neděje, pořád někde něco bouchá a hoří. Prostě jedna z nejlepších show jakou jsem kdy v zábavním parku viděl.

Poté jsme se vydali zopakovat několik menších atrakcí a velký kolotoč s tím, že nás za nedlouho čeká ještě druhá show, tentokrát s živými krokodýly Tato show se jmenovala Sapa Inka a odehrávala se celá v uzavřené hale s tribunou a velice pěkným jevištěm. Celou show provázeli dvě mladé tančící dívky a jedna starší krotitelka hadů a krokodýlů. Mně osobně celá show připadla taková nemastná, neslaná a přehnaně natahovaná. K naší smůle se krokodýlům nechtělo moc spolupracovat a prostě jen ledabyle leželi a na pokyn k pohybu nebo nějaké parádičce nereagovali. Po ukončení jsme jen přešli přes cestu a postavili se do krátké fronty na 70ti metrový volný pád. Celou atrakci obsluhoval jeden člověk, jezdily dvě sedačky po čtyřech a moc to neutíkalo. Zážitek z pádu byl takový spíše průměrný. Nějak mu chyběla ta správná razance při puštění a rychlosti také moc nabrat nestihl. Část party poté usedá ke kafíčku a část jde nafotit novou část na téma malé uličnice včelky Máji. V tomto stylu je udělaných několik kolotočů, projížděk a pár menších atrakcí. Celá tématická část se hodně povedla a vlastně je to jediná část parku, která se dá nazvat tématickou. Za zmínku stojí německá verze písničky "Včelka Mája" od Karla Gotta, která občas hraje z reprobeden vedle nestrašidelného zámku. Po asi pátém poslechnutí od začátku do konce jsem si představoval, jak strkám včelku Máju ze skály :-) Poté už moc času nezbývalo, tak jsme do zavíračky parku dali ještě dvakrát Expedition GeForce, tentokrát v zadním vozíku, kde je jízda o poznání  ráznější  než vpředu. Ta dráha je prostě ušmudlaná, ale skvělá. Padla ještě jedna točená zmrzka, udělali jsme pár závěrečných fotek a vyrazili směrem k východu.

Z parkoviště  odjíždíme mezi posledními a cesta do penzionu utekla opravdu rychle. Večer usedáme k večeři, která je opět výborná a stejně jako včera nám udělala pěkný průvan v peněženkách. Jsme však názoru že paštiky a instantní polívky s námi na výlet nesmí, takže peněz za dobré jídlo přinesené příjemnou obsluhou v idylickém klídku vinařské oblasti ani v nejmenším nelitujeme. Unaveni a vypečeni od sluníčka usínáme celkem brzy a další den už nás čeká jen další výborná snídaně a rychle utíkající cesta zpět do Prahy.

Když celý výlet shrnu, tak i přes to, že Holiday Park je celkem malý a mnohými zavrhovaný zábavní park, tak my jsme si celý výlet tak nějak udělali od začátku do konce k maximální pohodě a vše si parádně užili. Jak se říká, méně někdy může být více :-)

Napsal Vašek HD

 

Galerie

Trip de Holiday Park 2012 Trip de Holiday Park 2012 Trip de Holiday Park 2012 Trip de Holiday Park 2012 Trip de Holiday Park 2012 Trip de Holiday Park 2012 Trip de Holiday Park 2012 Trip de Holiday Park 2012
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.