červenec 2022

Po Út St Čt So Ne
01 02 03
04 05 06 07 08 09 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
<   >




3.část - Six Flags America (napsal Lukáš Lyčka)

Část třetí – na Washington

Je čtvrtý den, a budík vyzývá ke vstávání. Po snídani se odhlašujeme z hotelu a po několika odbočkách najíždíme na dálnici Interstate I-95S směr jih. Cesta je bezproblémová, svižná a plynulá.DSC_7293.JPG

Scény z provozu, které známe z filmů se nenaplňují, a proto za několik okamžiků míjíme naše příletové město Philadelphii a směřujeme dále do D.C. Přes tunely a placené části městských silnic (tollroad) se za pár dolarů dostáváme okolo města Baltimore k severní části okruhu okolo Washingtonu a my jedeme západním směrem.
DSC_7381.JPG

Tam se totiž nachází bod naší cesty, který sice není horsko-drážního charakteru, ale patřil mezi ostře sledované při plánování. Jedná se o muzeum letectví a vesmíru „Smithsonian National Air And Space Museum“, přesněji o jeho externí expozici, která se nevešla do hlavní budovy muzea v samém centru města, k nalezení pod názvem „Udvar-Hazy Center“.
DSC_7467.JPG

Nachází se přímo u aktivního letiště Dulles, odkud byly ve většině případů dopraveny exponáty „po vlastních“. Tato moderní část muzea je velmi známá, zahrála si v mnoha filmech, jak svoji expozicí tak i budovou. Z posledních obojím např. „Transformers 2“. Uvnitř je k nalezení velké množství unikátních věcí a jakýkoliv popis zde nevystihne to, co si může i nezainteresovaný člověk z tohoto muzea odnést. Jen ve zkratce např: Boeing 707, Concorde, SR-71, raketoplán Discovery. Části se věnují počátkům letectví, inovacím, armádní oblasti, špionáži a v neposlední řadě vesmírnému programu. Pro seznam expozic je nejlepší navštívit stránky muzea, kde se dá naplánovat i trasa obchůzky po muzeu. Na poli muzeí zaměřených na letectví a vesmír je toto naprostá špička a jen stěží budete ve světě hledat konkurenci nebo srovnání. Součástí je i vlastní kino IMAX, do kterého se dají objednat vstupenky po internetu, nebo koupit na místě. Jen dodám, že muzeum je zdarma, jen parkovné se platí.V případě, že přijedete autobusem tak vstup vyjde zcela zdarma. Návštěva nás natolik oslovila, že jsme se rozhodli věnovat část zítřejšího dne, plánovanou čistě na město, ještě jednou tomuto muzeu.
DSC_7470.JPG / DSC_7471.JPG / DSC_7559 Panorama

Další den po snídani opět vyrážíme směr Udvar-Hazy center, kde dokončujeme to, co jsme včera nestihli nebo zanedbali. Bylo stále co objevovat. Závěr obchůzky po poledni zakončujeme v obchodě se suvenýry, přímo v komplexu. Ceny jsou řekněme očekávané, klopíme hlavu, tasíme platební kartu, a s mírným spokojením kompenzujícím útratu si odnáším domu knížku a nějaké drobnosti. Krátce po poledni a rychlém občerstvení ještě v muzeu nasedáme do auta, a jedeme ke stanici metra na okraji města „FallsChurchWest“. Tam (zdravíme velitelství JAGu a..) nasedáme na washingtonské metro do centra. Vystupujeme ve stanici „FederalTriangle“. Ta je nejblíž místa, kde chceme zahájit pochůzku. A skutečně, pár okamžiků na to již obcházíme notoricky známé památky. Já osobně jsem byl mírně ohromen rozměrem všeho. Pokud si někdo plánujete projít si National mall za dopoledne, tak doporučuji dokončit plánování s měřičem vzdáleností na mapě, pro reálnější představu tamějších rozměrů. Povinná fotka s Bílým domem, dotyk holou rukou stěny Washingtonova monumentu a pozvolná chůze k budově Capitolu.
DSC_7861.JPG / DSC_7862.JPG / DSC_7890.JPG

Unaveni po celém dni courání jedeme metrem zpět pro auto, autem pak zpět k hotelu. Vyzkoušíme pro nás zatím nevyzkoušený řetězec fast-foodu, a jdeme spát. Pátý den naší cesty padá již do standardu – návštěva parku. Tentokrát SixFlags: America, ve státě Maryland. Po opět úplně stejné snídani, se stejnou nabídkou i proprietami, jako jsme měli v jiném hotelu. Nasedáme do auta, a s mírným náskokem jedeme jihovýchodním okrajem města, přes hranici států zpět do Marylandu, na jehož okraji park leží. Po cestě ještě mineme tři výjezdy k sousedící Andrews Air Force Base, která jímá atrakce, o nichž si můžu bohužel tak akorát nechat zdát, ale to už jsme na odbočce k parku.
DSC_7968.JPG / DSC_7988.JPG / DSC_8000.JPG
DSC_7984.JPG

Přes o poznání dietnější brány než v Great Adventure vjíždíme na stejně dietnější parkoviště sousedící s vodním parkem, který na plánu naší návštěvy není. Auto dáváme do stínu stromů, a s pomalu vznikajícím davem se seřazujeme u detekčních rámů s e-vstupenkou na A4ce v ruce. Tam poměrně bez problémů procházíme, a druhý level prohlídek s batohovou inspekcí míjíme, protože jsme jen tak.

Rovnou jdeme na prvním náměstíčku vpravo do centra flashpassu. Tam měníme zakoupeny voucher za gumové náramkové hodinky. Zde informace čistě čas a nahoře displaye prostor pro zbývající čas do možnosti nástupu, žádná možnost obsluhy, žádná volba nebo cokoliv dalšího. Volba se ovšem nachází na automatu (terminálu), kde si pípnete vaši identifikaci, popřípadě celou vaši skupinu, a zvolíte atrakci. Pak opět pípnete každým náramkem jako potvrzení, a můžete se po uběhnutí času vydat vstříc atrakci. Zde byl FlashPass o poznání levnější a pomalu chápeme proč. Vyrážíme přes park vstříc atrakcím. Na prvním významnějším rozcestí jdeme zcela vlevo až nakonec, k závěsce typu Inverted od Vekomy pod názvem „Mind Eraser“ oranžové barvy. Téměř žádná fronta nenutí užít hodinky k nějaké zvláštní aktivitě, takže se stavíme do běžných turniketů, a nastupujeme. Pokud jste někdy viděli fotku této dráhy, tak vás jistě napadne to stejné co dříve mě – „to vypadá jako Limit „. Nejen vypadá, to je Limit.
IMG_20140606_143254.jpg / IMG_20140606_144027.jpg

Se vším všady, komfort jízdy zachován, trať téměř k nerozeznání. Je tam jedna malá odlišnost (vlnka), která vzešla asi ze stavební situace, nicméně je to totéž. Zde Vekoma potvrdila svůj primární způsob prodeje drah „off the shelf“. Jedná se o před-plánované dráhy z předem daných prvků a sledů, a v podstatě celou dráhu posadíte z regálu do parku, naprosto totožně jako někde jinde, jen se drobně upraví to, co je nutné z místního hlediska stavby.Mírně vytřeseni, ale vcelku v pořádku se šineme v začínajícím vedru dále do parku. U východu Erasera míjíme rafty mimo provoz. Hned za rohem vlevo jdeme ke klasické dřevěnce středního rozměru „Roar“. Zde poprvé využijeme flashpass ačkoliv čistě ze zkušebního hlediska, protože lidí zde opět mnoho není, a dva nebo tři vláčky by to řešily i tak. Vždy někde u exitu, nebo nějakého místa bokem, je na zdi krabice s kolečkem z ledek, kam přiložíte hodinky s aktivní objednávkou a nulou na display nahoře, krabice pípne a rozsvítí se zeleně, následně vás obsluha pustí, nebo zařadí někam do fronty. Nasedáme do znatelně menšího vozíčku, než jsme zvyklí třeba z Colossa nebo Wodanu, a jedeme. Tato dráha si okamžitě získala podtitul „prvotřídní rachták“. První sjezd byl zábavný, jízda samotná dynamická a veselá. Ovšem to rachtání po celou dobu prostě nemůžete nevnímat a necítit. Plynulost jízdy je tím značně ovlivněna, ale musím konstatovat, že zde výjimečně, navzdory neplynulosti, celý zážitek je spíš veselý než bolestný. Atrakce má taky velmi přátelský limit na výšku návštěvníka, takže tím lépe i pro děti. Jízdu neopakujeme, a jdeme jen pár kroků dále k nedávné novince parku „Apocalypse: The Last Stand“.
IMG_20140606_164615.jpg

Tato Stand-Up záležitost od slušné firmy B&M je půdorysnou rozlohou menší, stejně jako většina drah zde. Je obohacena o zřetelné vodní a ohnivé efekty během jízdy. Jdeme express obšírnou zadní cestou (také zřízenou pro bezbariérový přístup), docházíme k pípáku a řadíme se do fronty. Po chvíli se ustavíme do stojaček (sedaček), a jedeme. Jízda na výtah víceméně plynulá. Výškou menší dynamický loping není zlý, docela i překvapil, průlet čerstvou mlhovinou, a těsně před vámi výbuch reálného a reálně horkého plamene „donutí“ dráhu uhnout jinam a dojezd. To by ještě šlo, jen kdyby v druhé polovině nebyly ty cokrscrew (vývrtky). Pokud se podíváte na POV, tak i na některých videích je zcela zřetelné jak to tam hází do stran a někdy i jezdci nahlas trpí do záznamu. Většina lidí bude mít asi stejný problém jako já, kdy v těchto momentech dostává jednu z pravé, jinou z levé od zábrany, která se dává přes hlavu. Připomenu, že nejsem zrovna menší, a se svými 190cm se hlásím ke vhodné postavě pro obecně všechny úchopy na hd. Typově je zábrana velmi podobná té na Krake, ale jízdně je naprosto mučivá a úplně jiná. K této atrakci lze konstatovat, co jsme zažili na typem stejném Green Lanternu (v 6FGA), který je vyloženě velkou dráhou rozměrem, tak jsme zažili i zde, podobně na novější dráze stejného výrobce. Nic zrovna excelentního. Na české poměry by tato dráha měla nevídaný úspěch, ale toto není naše první zkušenost vůbec, a proto nejsme příliš naplněni.
IMG_20140607_120319.jpg

Zastavujeme se krátce u průchodu pod bílou starou dřevěnkou, ale míříme podél ní dále k její stanici. Tam se ještě zastavíme u motokár, které nakonec za příplatek vyzkoušíme. Bylo to spíše do počtu, a to jak plánem, tak zážitkem. Autodrom by asi přinesl mnohem víc zábavy, no nic. Je třeba si zlepšit náladu, a k tomu se nabízí již delší dobu otálející věžovitá drop tower „Tower of doom“. S žertem jsem tomu začal říkat ČtvrtScream, neboť výškou se tak opravdu jevil. Zážitkem taky. Sedačky po čtyřech sedících klasicky vyjedou, nezávisle na sobě, a pak drop, poměrně standard, nic co by překvapilo nebo urazilo. Jedna obsluha zde na všechno neurychlí ani kontroly, ani spuštění jízdy, ale je nás tu málo, tak to není tolik znát, spíše jen překvapí.
IMG_20140606_115014.jpg

Po pidi-shozu na věži couráme ven exitem. Ještě než se zařadíme na dřevěnku, vidíme místní „gauč“, a tak jdeme usednout. „ZydecoZwinger“ pojme slušné množství lidí, a tak atrakce ještě chvíli čeká, než se dotrousí škola dětí, abychom mohli provést kontrolu sedaček a vyrazit alespoň s polovinou obsazené kapacity.
IMG_20140606_115810.jpg

Zde je zajímavé, že se sedí na dvojsedačce, která má společnou zábranu. Pokud někdo nemá druhého – nejede. Pravděpodobně proto, že by se mohl za jízdy šoupat na volné místo vedle pod zamčenou zábranou. Smysl to má, ale pro dívčinu, která seděla sama o řadu níže před námi, asi moc nemělo.Ta si musela vysednout a jít dolů počkat na kamarády za východem a bez jízdy. Zábavný pohyb do stran a nahoru pobavil, a my míříme k staré bíle dřevěnce, okolo níž se tu motáme celou dobu. Ta je ovšem zavřená, a tak se vracíme zpět okolo rozestavěných rotačních myšek (Ragin Cajun) přes rychlé občerstvení do části Gotham City.
IMG_20140607_145635.jpg

Za náměstím s občerstvením se před námi objeví poměrně ikonická dráha zde „JokerJinx“ vzadu na horizontu s vykukujícím Supermanem.
IMG_20140606_121316.jpg

Zadním vchodem přes pípák na obložení stanice vstupujeme do stanice a čekáme na výstřel vlaku před námi. Kontrola obsluhou je pozvolná, do ticha se z potemnělého tunelu, kam vede přímá cesta ven, ozývá pěkné akustické pípání výstrahy od magnetů, které jsou evidentně připraveny udělat svou práci na vláčku. Obsluha opět něco nesrozumitelně hlaholí, a do toho začal najednou obrovský hukot a bzučení, a vláček zmizel do tunelu. Tak si říkáme, že tuhle atrakci asi nedělali Mackové z Rustu, kde se zvuk naopak musí ještě pouštět, aby to nebylo moc potichu. No nic, usedáme, zajišťujeme zábranu pásem, který se paradoxně nedává kolem pasu,ale na rám zábrany samotné a čekáme. Ano, ten hluk nebyla náhoda, a i nás doprovází nakonec rovinky k výjezdu do spaghetti-bowlu.Následně klubíčko namotané z kolejí dráhy, kde pomyslně najdete snad všechny možné prvky kroucených drah, a to celé na několika metrech půdorysu. Závěrečný výkrut, a dojezd do před-staničních brzd.
IMG_20140606_123504.jpg

Trošku zamotaná hlava dostává na zastavené rovince čas se najít na povrchu země, a i obsluha atrakce asi našla konečně pokyny pro odbavení dalšího vláčku a tak my můžeme vystoupit na stejném místě (na opačnou stranu) než jsme nastupovali a vycourat se ven od atrakce. Volíme bližší chodník vedoucí přes část parku pro menší. Obdivujeme torzo atrakce, která prošla změnami. Vzadu za částí kopce od WildOne (bílé dřevěnky), je část vodní dráhy, resp její točny a sjezdu (jakou známe třeba 2x z Atlantisu v Epp). Dnes se již nepoužívá a atrakce-loď je omezena jen na výtah na kopec a sjezd se splashem zcela mimo toto torso.
IMG_20140606_123219.jpg

Dětská část není příliš rozlehlá, ale nabízí určité vyžití pro děti, které zatím nedorostly.
IMG_20140606_140805.jpg

Jezdí zde i malý vláček spíše ke svezení, než k účelu přesunu na jiné místo, protože má jen jednu stanici, opět v dětském světě. Docházíme k hlavní chloubě parku „Superman: TheRideof Steel“.

Dojdeme do stanice kratším express vstupem, a nejezdí se. „Hurá“. Operativně se tedy odebereme na nejbližší-další věc, a tou je Batman:Batwing v nejodlehlejší části parku. Žlutá dráha je pro nás zajímavá tím, že se jedná o první typ provedení závěsky letmo, Vekoma:Inverted–Flying. Sice jsme před pár dny naši první létací dráhu již absolvovali, ale na tuto jsme také velmi zvědaví. Z dálky je konstrukce velmi podobná BigLoopu a Limitu podle toho na kterou část se zrovna díváte. To vše ve žluté barvě. Při příchodu nás hned vítá dvojitá stanice.
IMG_20140606_125057.jpg

Pokud jste nic podobného neviděli, funguje to tak že před i za stanicí je výhybka (rozdvojka), a vláček po dojezdu má možnost zajet k jednomu ze dvou nástupišť. Poté je vláček s novou várkou křiklounů opět přes další (slučovací) výhybku naveden již na běžnou dráhu a výtah. Toto řešení je v poslední době čím dál víc v kurzu, a já jsem tomu rád. Znatelně se tak totiž urychlí doba odbavení na dráze, kde je kontrola obchůzkou vláčku delší, a celéodbavení by se takto obsazenou stanicí jen zdržovalo a hodinová kapacita by byla výrazně nižší. Když jsem zmínil první provedení létací dráhy, zde i nezainteresovaný návštěvník pocítí rozdíl. Do sedačky nastupujete v sedo-lehací poloze mírně na záda, přes ruce si navlíknete zboku zábranu „kšandy“ která se sepne k sobě jako batoh, a zajistí jezdce přes prsa. Zespoda od noh k sobě je T-bar, ten jistí v pase a lýtkách a má asi sedm konkrétních poloh do kterých se umí zamknout přibližně u pasu. Ovšem teď přichází ten hlavní rozdíl. Po zajištění a kontrole přichází očekávaná transformace, ale úplně naopak, než tomu bylo u flying od B&M v předchozím parku.
IMG_20140606_162657.jpg

Každá řada zde je „ulehnuta“ na záda a leží hlavou napřed (víceméně pozadu) ve směru jízdy, kdy kolena máte výše než hlavu. V této poloze je vláček vyšinut (vycouván) na výtah, kde se ne příliš pohodlná poloha kompenzuje sklonem výtahu, první element nahoře je půlvýkrut – a zde teprve máme ten flying. Takže konečně letíme a koukáme pod sebe, a koleje máme nad hlavou a trávu dole. Sjezdy z kopečků je krásně vidět, jak se blížíte k zemi, klopené oblouky dávají opět pocítit jistá Gčka, pár vlnek, a tím jsme skončili, no vlastně ještě ne. V závěru pochopitelně půlvýkrut do původní polohy ležmo, koleje jsou zas mezi námi a zemí, a brzdy v rovince. Celý vlak máme opět v hloupé poloze na zádech,koukáme do nebe, nevidíme nic. Po zastavení posun do stanice jejíž střecha je to první co rozeznáme a teprve teď konec.
PANO_20140607_131709921.jpg

Aby to nevypadalo, že jen kritizuji, tak musím mírně pochválit. Na Vekomu, to až tak neházelo. Těžko říct jestli to je tím úchytem, nebo tím že dráha není v tak špatném stavu. Kšandy přes hrudník nejsou nepohodlné, i přesto že jsou těsné a budí dojem důvěryhodnosti. V době naší jízdy byla v chodu jen jedna strana stanice, protože bylo méně lidí, ale v daný moment to až tak nevadilo. Expresem jsme předběhli tak tři jiné vláčky a možná další hlouček docházejících lidí okolo, takže budiž, dělám si fajfku. Strohým holobetonovým koridorem podcházíme dojezd do stanice a míříme zpět jedinou možnou cestou z Batwing oblasti - opět k Supermanovi.
IMG_20140606_123821.jpg

Nyní z dálky už vidíme, že se jezdí. Takže opakujeme postup na terminálu expressu přímo u vstupu, a rovnou jdeme. Předběhneme frontu odhadem na pět vláčků a čekáme na náš. Typově se jedná o totožnou dráhu jako je třeba Expedice GeForce, tedy Intamin s magnety po stranách vozíčku, a uvnitř něj pak spíše jednoduché, než pohodlné sedačky s minimem místa na kolena. V kostce vypadá vláček obyčejně, na takovou parádu parku mírně smutné. Ve stanici je, skoro jako v každé v parku, odkládací místo na doplňovací nápoje. Vždy tak při odjezdu můžete vidět 10-15 nastrkaných barevných kýblů s brčky, které čekají, aby uhasily žízeň svého majitele po návratu. Také běžné přihrádky na tašky zde tentokrát jsou. No nic, nasedáme, ještě pás přes pas, klasický Tbar se dvěma madly extra – kdo se chce držet, a jedem. Výtah, na vcelku impozantní kopec, a sešup. Ano, zde to nějaký airtime udělalo, a i rychlost je vcelku slušná. Oblouk k dalšímu kopci, opět stoupáme, čekáte na první negativní hrb viďte? Kdepak. Vláček do kopce začne pomalinku tempo zvolňovat, a my si tam sedíme a přemýšlíme, jestli vůbec vyjedeme přes kopec. Nakonec se daří, vláček pomalu zase začne zrychlovat a opět sjíždíme dolů, tady už moc o airtime nešlo. Těšíme se na nějaké energické dění v následujícím 540 helixu…ne. A ani potom. V rovných pasážích, a rovných kruzích (míněna ne-příliš klopená zatáčka) opět vydatně rachtáme, je to slyšet i na vlastních hlasech i na reakcích spolujedoucích. Kopeček po helixech dá záblesk něčeho touženého, kdy na špičce malinko vyhodí, ovšem hned o pár metrů dolů všechny přelomí v pase vpřed naprosto nepochopitelným úhlem do vodorovna. Na vybraných sedačkách to hraničí s nepříjemností. Konečné bunnyhopy jsou dobré, pokud ovšem sedíte vepředu. Pokud sedíte vzadu, tak brzdy, kterých se dotkne předek vláčku před stanicí, zapracují, zrovna právě kdy jste na vrcholu posledního hrbu a čekáte, že sjedete. Ne. Rozporuplných dojmů je mnoho, a jdeme pozvolna ven odstupovým chodníkem. V podstatě ze začátku se dá naše reakce shrnout jako vzájemné vyčítavé poledy míněny na autory atrakce. Toto je jeden z mála případů kdy jsem se já, a myslím, že my oba, v Intaminu vyloženě zklamali. Honem vyvoláváme vzpomínky třeba na Desert Race, který je plynulý, dynamický, zajímavý. Snažím se sebevíc, ale zde jsem opravdu zklamán a jen těžko hledám pozitiva proč stavět něco tak velkého, a mít z výsledku tak malý jízdní zisk. I zmíněnou expedici GF nemám příliš v lásce, ale toto je opravdu horší. Zde se malinko rozhořčím hlouběji. Když se podíváte na Google maps nebo earth, a najdete si místo kde je atrakce, (38°54'30.12"S76°46'42.88"Z) je krásně vidět jak se jedná o geomericky dokonalé kruhy, také jsou vidět mezi nimi ty rovné spojovací pasáže. Většina čtenářů jistě ví, že pokud má být na dráze tohoto ražení helix, tak to naopak nesmí být kruh, ale alespoň mírná utahovaná spirála (adekvátně k rychlosti) aby z ní byl nějaký požitek. Zde situace ukazuje, co zde není a jinde je zajimavé. Také na euromiru víme, jak se dělá klopený oblouk v různé rychlosti. Dále nic proti rovným pasážím, pokud to na nich jede. Pokud ale máte pocit, že jedete po schodech, i přesto že tomu tak není, tak je něco špatně. Je mi to vážně líto, a omlouvám se všem příznivcům dráhy, intaminu, a sixflags. Tato dráha mě velmi zklamala. Zabitý druhý hrb, 540 helixy jsou zcela bez přínosu a hop na konci druhého helixu dorazí zbytek, co přežil předchozí. Stačilo pouze udělat druhý kopec o pár metrů menší, aby to alespoň trochu jelo, víc naklopit a utáhnout do středu helixy, a zmírnit poslední vlnku. Takto by to byla naprosto světová dráha, ale není. Jdeme pryč a míříme okolo Jokerova klubíčka tentokrát zadem okolo nafukovací obdoby raftů.
IMG_20140606_140014.jpg

Tyto rafty (odlišné od toho co obvykle vídáme v parcích) jsou tvořeny nafukovacími kruhy, kde na nižším sedíte a vyšší máte jako oporu zad, dole pak nezpevněná podlaha připomínající dno dětského bazénku. Zapnete se okolo pasu mechanismem batohového popruhu. Expresem předběhneme ve vedru poměrně slušnou skupinu lidí. V momentě nastoupení je po legraci. Na dně raftu je tak asi 10cm hladina vody v místě kde máte mít nohy. Ne, nejsme omylem ve vodním parku vedle, ještě stále u horských drah. No nic. Přijmeme úděl a koupeme vycházkovou obuv. Výtah na široký tobogán, nějaké to nechtěné kropení z netěsností atrakce, rotace o stěny korýtka a dojezd do hladiny hlubší vody dole. Děti jásají, my kroutíme hlavou a jdeme s čvachtavým doprovodem chůze dál. Jelikož máme stále dřevěný rest bílé barvy, jdeme směrem ke stanici v oblasti s věží, tam se ještě stále nejezdí a tak dáváme projistotu znovu Mind Eraser a Roar. Pak už WildOne vidíme v pohybu, a pak z občerstvení přímo k ní.
IMG_20140607_140101.jpg

WildOne je stará dřevěnka, která byla několikrát přestavěna, přemístěna, a vylepšena (brzdy a zabezpečení) a prodělala si i dva požáry (část trati a stanice). Její některé části jsou staré téměř sto let (1917), na dráze a jejích úpravách pracovala i legenda průmyslu John C Allen.
IMG_20140607_145635.jpg

Na tento odkaz historie se velmi těšíme. Ve zcela prázdné stanici nastupujeme do vláčku, a jedeme vstříc výtahu.
IMG_20140606_151556.jpg
IMG_20140606_151614.jpg

Z prvních pár metrů je patrné, že tato dráha ledasco pamatuje.Sjezd z kopce je velmi důstojný, i několik kopcovitých prvků dává hlavně vepředu určitý air-time, za který se vůči svému věku vůbec nemusí stydět. Překvapivě jízda je vcelku komfortní a zábavná. Vůči předchozímu Roaru, který je velmi mladý ve srovnání je poměrně kontrast. Závěrečná spirála vytáhne i nějaké plusy na silovém projevu jízdy a klasické mechanické brzdy končí pod stříškou celou estrádu. Zde ona stříška přes celé brzdy přichází vhod, protože je opravdu vedro, a po vzoru sixflags zde opět odbavujeme velmi pozvolna, a dost často jeden vláček stojí na brzdách i minuty, než se něco začne vůbec dít. V tomto případě se naštěstí takto neděje, a my jedeme rovnou do stanice. Takto se dovršil primární výčet atrakcí. Je něco po druhé hodině a tak nastal čas přídavků. Podrobili jsme detailnímu zkoumání Supermana, kde bohužel ke změně nedošlo, a několikrát jsme sjeli všechny ostatní dráhy. Většina z nich končila okolo počtu 6. Den končíme znovu na Mind Eraser (protože je blízko východu) vzpomenuvší si na hlášku „je to strašný, ale dá se na to zvyknout“. Procházíme hlavní ulicí k bráně. Prozkoumáme obchody, které drží standard sixflags. Sortiment nepřekvapil, a dopředu si na zítřek tipuju trička, která si dovezu domů. S ostatním davem se trousíme k parkovišti a následujeme kolonu ve směru ven z parku na přilehlou hlavní cestu.
IMG_20140606_175257.jpg

Zároveň s námi se řadí k výjezdu i několik školních autobusů v klasickém US provedení
IMG_20140606_181528.jpg

Druhý den se odehrál ve velmi podobném duchu. Klidný příjezd a bezproblémový vstup do parku, mírné předbíhání fronty s FlashPassem. Ve srovnání o něco více lidí, takže trošku lepší pocit z dříve utracených peněz. Celkově dráha, která se u nás nakonec dostala do popředí zájmu, byl JokerJinx, který neurazil, uměl zabavit a měl co nabídnout. Superman i přesto že dostal několik šancí, se do vyloženého pozitiva s reputací nedostal. Druhý den jsme opomíjeli Batwing, a tak jsme jej šli po zásluze dohnat. Když jsme přišli na řadu a byla odbavena skupina před námi, tak popojel asi o 10m a v oné méně příjemné poloze setrvali dobrých 10min, než je posunuli zpět, zvedli z lehu, a uvolnili k výstupu. Batwing tedy druhý den bez bodu a s poruchou před našimi zraky. Rafty opět nejely, takže rafty souhrně u SixFlags 0. Apocalypsa stále mlátila do hlavy, Roar stále příjemně vytřásal (jednou dokonce 2x bez vysednutí) a Mind Eraser měl „Limitní kvality“. Na konci druhého dne jsem se nezúčastnil jízdy na klasické velké lodi, která byla redukována na strohé kolečko výtah-sjezd-stanice, a tak jsem spolucestovatele Dejva pouze pozoroval. Je třeba říct, že zde to je luxusní splash biblických rozměrů. Ten si můžete vychutnat i z dobře postavené lávky přímo v zóně nejvyšších srážek, nebo kdekoliv na plavidle. Promočený kamarád s pocitem zadostiučinění si v závěru dne udělal navlhlou fajfku v seznamu a šlo se nakupovat. Po stránce výzdoby tomu zde opět SixFlags moc nedali. Tématika opět praktický žádná, holé stanice s logem, v barvě dráhy, ale okolí minimálně přizpůsobeno, a vše zasazeno tak nějak na zelené nebo betonové louce. Zvláště mrzí superman a Batwing, jehož stanice i dráha je strohost sama, a dráha je na neposečené zarostlé ploše vyzdvihnuta na holé betonové pilíře uprostřed ničeho.
IMG_20140606_160911.jpg

Apocalypsa je tohoto dojmu ušetřena, neboť štěrk okolo s natřenými rourami se hodí, a chodníčky od dráhy navazují alespoň na obchůdek těsně přilehající ke stanici a celkově plocha s nosníky dráhy je dokořeněna harampádím kde tu a tam poznáme vysloužilé vybavení. Park je sice barevný, na místech okolo nějaký nápis, nebo obrázek, ale měl jsem pocit, že jsme ještě o schod nebo dva níže než u 6FGA. Občerstvení a obchůdky jsou pojaty v určitém stylu, ale za tématiku bych to nepovažoval. Cena občerstvení v nich pak parkově-typická. Na čistotě se však netratí, a pořádek zde je na velmi dobré úrovni, taky toalety byly ve velmi obstojné kvalitě. U míst s občerstvením je časté oblíbené osvěžení několika mlhovými tryskami, kde jsem se já osobně pravidelně a rád sprchoval. Zvláště v severnější části (dále od brány) kde není moc stínu, toto kropené posezení přišlo vhod.

Souhrná nabídka parku na mě, coby příznivce drah a řekněme mírně extrémních zážitků, příliš dojem neudělala. Pořád mi chybí alespoň jedna taková atrakce, které bych se alespoň při prvních dojmech stále nemohl nabažit. Pro srovnání – EuropaPark (SilverStar, BlueFire),HeidePark(Krake,Scream,Colossos…),Phantasialand (Mamba, MysteryCastle,Winjas oba), 6FGA(El Torro).Zde vážně nic tohoto ražení pro mě. K tomu všemu se přidal ještě jeden, mohu-li říct, neduh. Zmínil jsem jej už u předchozího parku SixFlags, a zde jej dovedli k ještě větší preciznosti. Je to naprosto vražedně pomalé tempo, kterým omladina z obsluhy odbavovala dav na atrakcích. V případě JokerJinx, kde na brzdách před stanicí není stříška a stín to s mou pochybností došlo tak daleko, že při několika jízdách (cca 12 celkem) už mi to nedalo a po zastavení právě tam, jsem na ruce chytl stopky. Dvě minuty stání na brzdách před stanicí, než odbavili další vláček, který tam stejně jako my teď, stál a čekal, než my uvolníme stanici. Počítejme dvě minuty, co jsme my objeli celou dráhu a zastavili, kdy i po celou tuto dobu naší jízdy měla obsluha možnost se věnovat tomuto druhému vláčku. Doplním, že třeba zde byly celkem 2. Situace byla bohužel prakticky pravidelná.

Nebudu déle prodlužovat a závěrem děkuju parku za cennou zkušenost a všem, kteří přemýšlejí o tomto parku, raději poradím (pokud mají na výběr), ať dojedou při nízké ceně benzínu kamkoliv jinam do jednoho z parků okolo. Těch pár dolarů za benzín a denní výlet stojí za lepší zážitek, který ostatní parky mohou nabídnout. Těm, kteří by na výběr neměli, mohu říct: „Ano, je to zábavní park s drahami, je se zde na čem svézt a zážitky se zde dají vyrobit. Pokud jste nebyli nikde v naší německé trojce, bude se vám tu asi i líbit“. Po dvou dnech strávených v dalším parku uzavíráme kapitolu pod hlavičkou společnosti SixFlags, vyrážíme s pokročilým odpolednem na jih směr Doswell,Virginia s přáním lepšího.

…Pokud teď většina čtenářů odvrací zrak,řadí si mě k mrzoutům, a zvažuje čtení dalších dílů, pak vězte, že nadšení, radost z návštěvy parků, a hlavně z jízd na atrakcích během našeho pobytu v USA přišla, a to v míře větší než malé… Budu se s Vámi těšit u následujících dílu Kings Dominion a BuschGardens:Williamsburg.

4. část - Kings Dominion

Aktuální hodnocení: 0,0 / 5