červenec 2024

Po Út St Čt So Ne
01 02 03 04 05 06 07
08 09 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31
<   >




2. Den - Walygator Parc

Druhý den naší francouzské tour začíná probuzením v hotelu, který si nechá říkat Premiere Classe a jehož honosné jméno jej o mnoho dlouhých kroků předchází. V jídelně která je zároveň vstupní halou, na nás čeká bohatá nabídka toustových chlebů, sladkých bochánků, tří druhů marmelád, mazacího sýra a nutelly. Po snídani, kde cukry a tuk hrají první housle vyrážíme do prvního zábavního parku naší francouzské tour. Jeho jméno je Walygator Parc, ve znaku má aligátora a většinu září má otevřeno jen o víkendech.

My k návštěvě zvolili neděli a vyráželi jsme s lehkou obavou, jak moc bude tento kvalitní park o víkendu zaplněný. Už při příjezdu na menší bezplatné parkoviště jsme ale začali tušit, že návštěvnost dnes rekordy trhat nebude, ale o tom trochu později. Ještě než jsme stačili vystoupit z auta, tak s námi začala komunikovat mlaďoučká Francouzka, z jejíž plynulé francouzštiny a zhruba tří slov v angličtině se nám podařilo pochopit, že prodává vstupenku, která jí zbyla a žádá za ní o 10 Eur méně, než-li parkoví pokladníci. Této šlechetné nabídky využil Julda a my ostatní jsme zamířili k pokladnám pro vstupenku bez slevy. Po pár desítkách minut park otvírá své brány a my společně s dalšími zhruba 50ti lidmi vcházíme dovnitř. Nebylo moc kam pospíchat, tak jsme se více jak vlažným krokem vydali k dřevěné horské dráze Anaconda a bez čekání jsme prošli až na nástupiště, kde se spíše čekalo na nás. Po příchodu ještě pár lidí obsluha usoudila, že už nás je dost a můžeme vyrazit. Odjezd vláčku z nástupiště ještě slečna výpravčí okořenila hecující větou ve francouzštině asi něco ve smyslu "Jste připraveni na jízdu, chcete jet?!" Všichni něco křičeli a my dělali že taky něco křičíme a krátce na to už jsme stoupali na vrchol prvního sjezdu. Jízda samotná byla celkem nuda, vláček jel spíše vyhlídkovým tempem a k drncaní typickému pro většinu dřevěnek ani nedostal šanci. Žádnou velkou parádu jsme od něj neočekávali, tak nás vlastně ani moc nezklamal.

Když vycházíme z dřevěnky, tak zrovna vykoukne sluníčko a my v jeho svitu vidíme žlutobílou dráhu Monster, od které naopak očekáváme parádu hodně velikou. Tato zavěšená dráha se šesti loopingy od firmy Bolliger a Mabillard je až na výšku takřka stejná jako Katun v Mirabilandii a ten je pro mnoho lidí žijící legendou. Přicházíme k nástupišti, kde je již připravený vláček o kapacitě 32 pasažérů, ale musíme čekat, než se nás ve frontě nahromadí 32, aby nás obsluha pustila na nástupiště. Nyní je přesně ten správný okamžik vrátit se zpět k návštěvnosti parku. I přes to, že je první neděle po francouzských prázdninách a počasí není nijak špatné, tak se návštěvníků po celém parku pohybuje doslova hrstka a pohled na prázdné cesty a náměstíčka působí skoro až depresivně. Díky tomu konkrétně u Monstera nečekáme ve frontě, ale na to až se fronta za námi udělá. Naštěstí to netrvá déle jak 5 minut a my usedáme do první řady a těšíme se na srovnání s Katunem. Jízda vpředu je až překvapivě ostrá a přetížení je tak velké, jaké jsme snad na jiné zavěšené dráze nezažili. Po krátkém čekání než se nahromadí lidé, si jízdu opakujeme na ostřejší zadních sedačkách a přetížení je ještě větší. Když se z vláčku vypotácíme, tak neskrýváme překvapení, já osobně jsem si musel párkrát zamrkat, protože sem mi nedařilo zaostřit na stromy v dálce a nohy jsem měl těžší než kdykoliv jindy. Obrovské překvapení, ale čeká nás ještě hodně zábavy, tak si necháváme pochlebování na později.

Jestli nám něco celou tour rvalo žíly, tak to byly vosy. Ten malý ksind byl úplně všude kam jsme se pohnuli. Na parkovištích, v parcích, u jídla, ve městě, no prostě všude. Situace gradovala tím, že po bodnutím Juldy včelou ještě v Německu dostal žihadlo od vosy i Bohouš ve Walygatoru a navíc ještě do krku. Bodnutí naštěstí moc nenateklo a tak jsme mohli pokračovat v krasojízdě. Dáváme klády, které vůbec nejsou špatné, vyhlídkovou jednokolejku a rafty které jsou naprosto průměrné. Po krátké pauzičce na kafíčko vyrážíme na volný pád, na kterém se svezeme dvakrát za sebou a v obou případech jsme na něm sami. Podobná situace se opakuje na loopingové dráze Waly Coaster, která nás nijak nenadchla, ale ani neurazila. Nastává čas oběda a my navštěvujeme jednu z mála otevřených restaurací nedaleko volného pádu, kde si všichni dáváme výborný Kebab. Když si jdeme umýt mastné ruce od hranolků, tak si uvědomujeme jednu zvláštní věc, že záchody jsou v parku na každém kroku a jsou to vlastně stavební buňky, které na venek působí dosti nevzhledně, ale uvnitř jsou čisté a funkční, takže přimhouříme obě oči.

Dlouho ale nezahálíme a dáváme několikrát volný pád, který si zaslouží pochvalu a uděláme nějaké ty fotky, než začne kaskadérská show. Ta se nese v duchu agenta 007 a která začíná tak, že si paní uvaděčka náhodně vybere z diváků kaskadéra Juriho a začne taková zvláštní mela, kdy účastnící nejdou pro ránu daleko a vše vypadá chvílemi až povážlivě amatérsky. Nicméně se na celé show našlo i pár zajímavých pasáží a ve výsledku to na poměry tak malého parku nebylo zas tak hrozné. Blíží se čas, kdy začíná další show, která je jak se později ukáže velmi povedeným kouzelnickým vystoupením. Produkce má vysokou úroveň a kouzelník předvádí opravdu skvělé kousky. Zavře dámu do bedny, kde jí rozpůlí do dvou beden a ještě propíchne šavlí a tak podobně, takže se bylo od začátku do konce na co koukat. Při odchodu šli někteří lidé kouzelníkovi a asistence poděkovat a potřást rukou, takže vystoupení mělo evidentně úspěch.

My se ale vracíme zpátky do reality, v které z prázdných beden nevyskakují spoře oděné dámy a vyrážíme užívat všednosti parku. Zopakujeme si některé atrakce včetně Monstera a pomalu začínáme být uchození a unavení. Jako příjemnou tečku si chceme dát zmrzlinu, kterou jsme po celém parku marně hledali a nakonec našli až u vchodu, protože většina stánků a restaurací byla zavřená. Po vosách to byla druhá věc, která nám udělala na čele pár vrásek, ale vzhledem k návštěvnosti se není čemu divit.  Počasí se nám celkem vydařilo, Monster od kterého jsme hodně čekali předčil naše očekávání, kvalita parku nás také mile překvapila a návštěvnost byla více jak malá. Byl to vlastně hodně vydařený den, ale už zítra nás čeká přesun do městečka Meaux nedaleko Paříže, kde bude naše Tour de France pokračovat.

Přejít na třetí den: 3. Den - Cesta do Meaux

Galerie

2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc 2. Den - Walygator Parc
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.