prosinec 2024
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
01 | ||||||
02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 | 08 |
09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 | 31 | |||||
< | > |
4. Den - Alton Towers
Ranní probuzení provázelo velké očekávání a naděje, že se počasí konečně umoudří. Neumoudřilo. Těžké šedivé mraky a vydatný déšť, to bylo to, co jsme spatřili po odhrnutí závěsu. Ve zprávách místní televize již běžely obrázky z nedalekého Walesu sužovaného záplavami. Také předpověď počasí byla velmi povzbudivá: zataženo, trvalý déšť, teploty 14 - 15° C. .....
Víte, co je to kontinentální snídaně? Já, přestože pocházím z kontinentu, jsem to nevěděl. Ale teď už to vím: káva nebo čaj, máslo, džem, opečený toast. Dobrou chuť! Tak touto snídaní nás uctil náš hotel, tak ještě že je poblíž Tesco a tam si ještě něco dokoupíme k jídlu. Zároveň jsme si tam chtěli koupit nějaké lepší lepší vybavení do deště, protože jsme to trochu podcenili. Park byl vzdálen necelých 30 km a většina cesty vedla po okreskách; dost mi dělalo problémy vyhýbat se protijedoucím autům, zkrátka díky levostrannému provozu najednou chyběl správný odhad. Po příjezdu k areálu parku jsme zaparkovali na jednom z mnoha obrovitých parkovišť a vydali se ke vchodu. On to ale nebyl vchod, jenom nástupiště pendlujícího vláčku, který svážel všechny návštěvníky k bráně parku. Už z toho bylo vidět, jak je Alton Towers obrovský. Za neustálého deště jsme začali procházet park. První na řadě byly myšky jménem Spinball Whizzer. Už vesele jezdily, a i přes ten déšť tam byla asi půlhodinová fronta. Teprve až během čekání ve frontě jsme pochopili, jak je to s další čekací řadou pro "singly". Ta byla úplně prázdná a každý, kdo ji použil, byl prakticky okamžitě ve vozíku. Obsluha totiž pouštěla z hlavní fronty vždy jenom jednu dvojici a doplňovala ji jedním "singlem", i když vozík je čtyřmístný. Ale svezení bylo skvělé, vozíky se za jízdy velmi ochotně otáčely, což zpestřovalo množství prudkých zatáček a sjezdů.
Další na ráně byl Oblivion. Je to adrenalinová dráha, sice ne dlouhá, ale zato s kolmým pádem do útrob země. Z obrázků a videí jsme ho znali a vzbuzoval v nás obrovský respekt. Ale rozhodli jsme se na něj jít bez zbytečného odkládání. Fronta nebyla skoro žádná a tak už jsme seděli na té široké lavici a po krátkém, asi 3 vteřinovém zastavení přímo na hraně před kolmým pádem už jsme letěli dolů a zmizeli v zamlžené černé díře. Pocit to byl nádherný a tak jsme rovnou z východu zamířili okamžitě zpátky, dát si repete. Po svačince v KFC jsme procházeli obrovským parkem k dalšímu shluku atrakcí. Alton Towers je rozlohou opravdu rozlehlý, ale velkou část parku tvoří park, tedy park v pravém slova smyslu, udržované trávníky, keře, stromy, skalky, atd. A v každém rohu areálu je část s atrakcemi, takže kdo si chce projít opravdu všechno, tak se pěkně nachodí. Takto jsme došli k Ritě (Rita - Queen of Speed), což je sestra německého Desert Race, neboli vystřelovačka. V jejím těsném sousedství je stará loopingovka Corkscrew, projížďka na ní je v záplavě ostatních adrenalinových atrakcí docela nudná. Dále následuje vláček Runaway Mine Train a po něm přichází na řadu další nálož: Nemesis a Air. Tak nejdřív Nemesis, je to podobný typ jako Black Mamba z Phantasialandu. Jedná se o zavěšenou dráhu se čtyřmi lidmi vedle sebe, zde v tématickém prostředí. Jízda byla docela ostrá, ale tématicky má Black Mamba navrch. No a teď přišel čas odškrtnout si další typ dráhy, se kterou jsme dosud neměli zkušenost: Air, létající dráha. Rovněž prakticky bez fronty, jenom jsme s lehkými obavami sledovali naše předjezdce, jak jsou upevňováni do sedaček, nebo spíše lehaček nebo co to vlastně je, a jsou v nich natáčeni. Nejdříve si normálně sednete, potom vás sedák otočí do létající polohy, tj. hlavou vpřed a obličejem k zemi. Takto jízda začíná, po jednom polovýkrutu už ale jedete (letíte) pěkně na zádech, hlavou dopředu. Po dalším polovýkrutu následuje návrat do "normální" polohy, kdy si tak trochu připadáte jako orel, řítící se na svou kořist. Dojem z letu trochu kazí sedačky a konstrukce kolem vás. Ale zážitek to byl fantastický, zejména ta část, kdy letíte na zádech. Jsme díky celodennímu dešti a nedokonalým pláštěnkám mokří od hlavy až k patě. A to jsme ještě nezkusili vodní atrakce. Když jsme tak pozorovali ostatní návštěvníky parku, zjistili jsme, že se dostavili navzdory nepříznivému počasí v docela hojném počtu. Byli oblečeni různě: od kraťasů a triček až k téměř horolezeckému oblečení. My jsme se částečně chránili pláštěnkami, ale boty jsme měli úplně promočené. Ale přece jenom to špatné počasí přispělo k tomu, že na většině atrakcí jsme čekali max. 10 minut. Park zavíral už v 17 hod., tak zase zpátky ke vchodu na svozový vláček, ještě zaplatit 4 Ł za parkoviště a hurá k autu, rychle ho nastartovat a pustit topení na plný výkon! Dneska to byl teda masakr, ale užili jsme si to a zítra si Alton Towers zopakujeme.
Všechna práva vyhrazena. Určeno jen pro osobní využití. Bez předchozího písemného souhlasu provozovatelu webu je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného na www.horskedrahy.eu a to včetně šíření prostřednictvím elektronické pošty, SMS zpráv, MMS zpráv a včetně zahrnutí těchto materiálů nebo jejich části do rámců či překopírování do vnitropodnikové či jiné privátní sítě a včetně uchovávání v jakýchkoli databázích