leden 2020

Po Út St Čt So Ne
01 02 03 04 05
06 07 08 09 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31
<   >




7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort

A dnes tedy zase zpátky do parků. Vstupenka je koupená na tři dny, tak ji přece nenecháme propadnout. Původně jsme měli v plánu strávit třetí Disneyovský den v hlavním parku, protože jeho velká rozloha si o to říkala, ale protože nám zůstaly nějaké resty z Walt Disney Studios, tak jsme se rozhodli, že ty resty nejdříve vyřídíme a poté se přesuneme do Disneylandu. Ono, upřímně řečeno, zase strávit kompletní dva dny v základním parku znamená hlavně chodit v dekoracích, byť velmi dokonalých a krásných, protože, jak už bylo řečeno, atrakcí tam zase tolik není a adrenalinové s přimhouřením oka jsou tam vlastně jen tři. Takže zase klasicky snídaně, auto, už známá 23 km dlouhá cesta, parkoviště, dlouhý přesun k branám parku, průchod turnikety a už jsme tam.

Přišli jsme těsně po otevírací hodině a už byla u myšek Crush's Coaster fronta v délce 50 minut. Nám to zase tak nějak moc nevadilo, protože jsme měli hodně času a dnešek jsme chtěli pojmout volně a jen vyzobávat ty nejlepší atrakce a beze spěchu si doprohlédnout to, co se nestihlo v předchozích dnech. Fronta byla dokonce ještě o něco kratší než avizovaných 50 minut, a již jsme stáli na nástupišti, kde odjížděl jeden vozík ve tvaru želvy za druhým. Tak, ještě ta jedna čtveřice před námi a už to bude... Najednou se začalo něco dít, vozíky přestaly odjíždět, obsluha někam telefonovala, následně se v hale rozhostilo ticho, protože byl vypnut pohon atrakce a doprovodná hudba a byla rozsvícena světla. Takže je to jasné – porucha. Občas, ne příliš často, se to u horských drah stává, specialisty na výpadky v provozu jsou zejména vystřelovačky všeho druhu v čele s přeborníkem Furiusem Baco ze španělské Port Aventury. Pikantní je, když se to stane zrovna vám, když sedíte ve vozíku příslušné atrakce. Nám už se to také přihodilo, i když to byly jen klády, zrovna ve stoupání. Po chvíli dorazili dva technici a vzápětí i vystupovali jezdci, které porucha zastihla přímo na trati. Vzhledem k tomu, že obsluha atrakce nevydala pokyn k opuštění atrakce, doufali jsme, že výpadek nebude trvat příliš dlouho. Ono ani z našeho stanoviště nešlo moc odejít, cestou zpět bychom se museli prodírat mohutnou frontou, a cesta vpřed vlastně neexistovala, i když asi v případě nouze by to nebyl problém. Asi po 15 až 20 minutách se ozvalo hlášení a postupně se atrakce zase rozjela. Myšky nejsou špatné, jsou otáčivé, jedou i ve tmě a tématické prostředí je samozřejmostí.

Pár desítek metrů od myšek, za dětským světem, se nachází prazvláštní atrakce, jmenuje se RC Racer a je to horská dráha a není to horská dráha. V podstatě je to jen takový půloblouk, kde jezdí jeden vozík jako na houpačce, je to tedy vracečka. Vozík je velmi důkladný a úchytné zařízení je bytelné, jako kdyby vás čekalo nejméně 10 loopingů ve stokilometrové rychlosti. Jenom ale jezdci v zadních řadách si užijí při maximálním výkyvu směrem vzad jakéhosi adrenalinového pocitu. Jízda je krátká, jenom dva plné výkyvy a pár kratších. Přesto byla na tuto atrakci poměrně dlouhá fronta. Poté jsme se opět rozdělili na dvě části, jedna miniskupinka si šla zopakovat vydařený volný pád Tower of Terror a ta druhá dala přednost posezení u kávy a následnému projití zbytku parku. Ukázalo se, že park je opravdu malý a kompletně prochozený (myšleno bez atrakcí) je v podstatě za několik minut. Další atrakce nebo show už se nám nechtělo opakovat a tak nastal pomalu čas tuto část parku opustit a přesunout se vedle.

Při odchodu nám obsluha dala každému na ruku neviditelné razítko a díky tomu jsme se následně dostali do prostor hlavního parku. Samozřejmě k tomu razítku musela být přiložena i původní vstupenka. V poklidu jsme procházeli parkem a přemýšleli jsme, kam ještě zajít a co si ještě zopakujeme. Takto jsme došli k důlním vozíkům Indiana Jonese, které nás znova nalákaly mimo jiné i svým loopingem a při cestě zpět jsme zavadili o africkou restauraci, jak jinak než africky vybudovanou. Protože byl zrovna čas oběda a kupodivu nebyla skoro žádná fronta, tak jsme poobědvali ne pražené červy, ale docela dobré menu za v Disneylandu přijatelných asi 12 eur. Po tomto příjemném intermezzu jsme volným krokem pokračovali v procházce, dali jsme ještě dvakrát vláček Big Thunder Mountain. Kromě tohoto skororychlovláčku je v parku k dispozici ještě jeden vláček, a sice vyhlídkový. Ten jsme vyzkoušeli již první den, objíždí kolem dokola po okraji celý park, ale vyhlídkový moc není, většinou si to „sviští“ mezi keři a stromy. Má čtyři nádraží, ale ze všeho dělá zbytečnou vědu. Po odjezdu z jednoho nádraží jede asi 300 metrů, potom na dalším nádraží dochází ke změně posádky, vystoupení, nastoupení, ještě čekání a následuje další podobný úsek. Místy skrze křoví vykoukne nějaká část parku. Ještě jsme se svezli parníkem Molly Brown, i když jsme věděli, že udělá jen takový malý okruh a plavba po řece Mississippi to nebude. Ale bylo to dobré pro doplnění fotografií, zejména vláčku, zase z jiného úhlu. Poté jsme se zase rozdělili, aby si každý v klidu prošel to, co ho zajímá nejvíc. Julda s Vaškem si tak chtěli prohlédnout ještě strašidelný zámek a simulátor Star Tours. My jako druhá část jsme se stali znovu svědky pohádkového průvodu alegorických vozů, sice v jiném místě než posledně, ale jinak to bylo stejné.

No, a takhle jsme to pomalu doklepali až zhruba k šesté hodině večerní a protože se nám už nechtělo čekat znova ne večerní světelnou show, tak jsme usoudili, že se můžeme s Disneylandem pomalu rozloučit. Po opuštění parku jsme ještě zašli do obchodů, sídlících ve velkolepých budovách hollywoodského střihu. Hned první prodejna byla opravdu rozlehlá a plná suvenýrů nejrůznějšího druhu: triček, hrníčků, plyšových pohádkových postaviček a všeho možného i nemožného ostatního... Jedno ale měly všechny ty věci společné: cenu, ne tedy že by to bylo za jednotnou cenu, ale cenu vysokou, ať to byl malý zapalovač nebo bunda s Mickey Mousem. Všechny předměty nesly logo Disneylandu a ještě obrázek nějaké postavy a toto zvyšovalo přidanou hodnotu tovaru o pěkně vysokou marži. Také jsme pár drobností zakoupili a cestou na parkoviště jsme se ještě stavěli na kukačku na nádraží, které je po cestě a cestu tady začínají nebo končí známé rychlovlaky TGV. Cestou po dálnicích jsme vlaky párkrát zahlédli na souběžné trati v akci. Konečně jsme dorazili k vozu a dívaje se na velké parkoviště jsme filozofovali, kolik asi navštíví Disneyland za den nebo za rok. Přišli jsme na to, že hodně... Kromě výběru vstupného, jsou tady poplatky za parkoviště, obchody a restaurace v parku, obří hotelový komplex s cenami nikoliv lidovými a mimo jiné i prodej zmíněných suvenýrů, kde jsou autorská práva velmi dobře ošetřena. Vlastně Disneyland je samostatné průmyslové odvětví a odstartoval to pan Walt Disney před mnoha desítkami let, když stvořil siluetu uší na myšákovi Mickym, přidal kačera Donalda a řadu dalších figurek, vymyslel příběhy, obklopil se zdatnými spolupracovníky a celé to manažersky zvládl. Mimo jiné společnost vlastní dvě obří zaoceánské lodě, kde jsou uši Mickey Mouse od komína až k strojům v podpalubí.  Nebylo by špatné být jeho byť jen vzdáleným příbuzným...

Tak jaký byl Disneyland? Jet tam nebo nejet? Těžko říct... On byl vlastně přesně takový, jakého jsme očekávali. Ani nezklamal, ani extra nenadchl. Věděli jsme dopředu o něm dost a všechno splnil. Je to zábavní park, o tom žádná, ale můj osobní názor nebo pocit je ten, že je to takové pozlátko. Je to hlavně svět pohádek, svět dětí, ale samozřejmě i dospělých. Mnohaletá, dobře budovaná a udržovaná tradice prostě funguje a po obchodní stránce tomu nejde nic vytknout, i přes nadprůměrné ceny není nouze o návštěvníky. Ale shodli jsme se s kolegy v týmu, že nám víc než Disneyland dal třeba park Asterix, který jsme navštívili hned den poté. Prostě Disneyland je zábavní park, ale takový trošku jiný, jakoby z jiné kategorie. Hlavní rozdíl je asi v adrenalinových atrakcích, které jsou tam jen okrajově, i když některé z nich vůbec nebyly špatné. Hlavní silou je tématické prostředí ze světa filmu a pohádek, často notoricky známých a oblíbených. Prostě dekorace jsou té nejvyšší kvality, aby ne, peníze na to Společnost WD určitě má. Malý příklad – dominanta parku, zámek Šípkové Růženky, neskutečně krásný až kýčovitý, ale v dobrém. Vstupné je prakticky dvojnásobné než u jiných parků. Teprve až doma jsem na jejich webových stránkách objevil spoustu dalších atrakcí, akcí nebo show, na kterých jsme nebyli, ale to nejde ani stihnout všechno a hlavně vás to třeba momentálně nemusí příliš zajímat. Ale přesto vám můžeme nakonec návštěvu Disneylandu doporučit, určitě nelitujeme času ani peněz. Ale v první řadě je určen pro rodiny s dětmi, to je známá věc a pro příznivce adrenalinové zábavy toho zase tak moc nenabízí, z tohoto hlediska je poměr cena/výkon ne až tak výhodný. Zítra se chystáme do Asterixu.

Přejít na osmý den - Parc Asterix

Galerie

7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort 7. Den - Rozloučení s Disneyland Paris Resort
Aktuální hodnocení: 0,0 / 5

captchaNelze-li číslice přečíst, zkuste obnovit obrázek.

Martin Venzer , 30.09.2013, 19:21: Reagovat:

Disney Hotely nejsou drahé, v disney village je nekolik kategorii hotelů které mají rozdílnou cenu, cena je navíc jiná pokud se ubytuješ v pondeli nebo v pátek a tady je různá na různých jazykových mutacích webu, například cena za 2 noci v hotelu pro rodinu s dětma do 7 let včetně vstupenek na 3 dny je pro termin 12-14.11 je 494E hotel santa fee a 518E hotel cheyne ale Disney Hotel u vchodu stojí 1554E. A to se nejedná o akční cenu s bonusem za early booking ani o flash sale se slevou 20-40procent.