11. Den - San Marino

Naše dovolená nezadržitelně spěje ke svému konci, ještě si dnes užijeme volna a zítra již budeme balit kufry. Parků jsme si užili dost a dost a z různých důvodů jsme museli naplánovat volno až na závěr našeho pobytu. Část týmu jednoznačně preferovala poležení na lehátku u moře, část se rozhodla sednout do auta a vyrazit na minivýlet do nedalekého San Marina.

Koupání v moři bylo dneska trochu zajímavější, protože již od včera foukal poměrně ostrý vítr a tím pádem se moře docela rozbouřilo a vlny byly docela velké navzdory umělému vlnolamu. San Marino se svým hlavním městem San Marino leží asi 20 km od Rimini a je už z velké dálky snadno viditelné, protože z přímořské roviny se zvedá velká skála nebo hora a to je právě nejvyšší bod hlavního města. Je to třetí nejmenší stát Evropy, platí se tam eury a přestože není v EU, vstup do země je bezproblémový, na hranicích nikdo nebyl. Po průjezdu opuštěnou celnicí začala silnice mírně stoupat, stoupání se postupně zvyšovalo, až nakonec se změnilo v docela slušný krpál a silnice šplhala pomocí serpentin stále výš. Minuli jsme kabinovou lanovku, která vedla až téměř k vrcholu a protože lanovky mám podobně jako horské dráhy taky rád, říkali jsme si, že se s ní svezeme. Jenže nebylo zrovna kde zaparkovat a tak jsme stále stoupali vzhůru, pořád jsem čekal, kdy se objeví značka zákaz vjezdu. Ta ale nepřicházela a tak jsme minuli několik zaplněných parkovišť, až jsme zastavili na tom posledním možném, těsně pod vrcholem. Kupodivu tam bylo několik volných míst a tak jsme tam auto nechali a už pěšky došli až na úplný vrchol, odkud byl překrásný rozhled do okolí. Hlavní ekonomickou aktivitou San Marina je turistický ruch a bylo to vidět, rozhodně jsme tam v pozici turistů nebyli sami, a dokonce jsme tam několikrát zaslechli i češtinu.

Je to celé historická oblast s hrady a muzeem, uličky se změnily v pěší zóny s mnoha krámky, zejména se suvenýry a klenoty, četné pizzerie a jiné restaurace nebo kavárničky nabízejí příjemné posezení. Středověcí dobyvatelé hradu na vrcholu skály měli smůlu, skalní stěna směrem k pobřeží je velmi strmá a nikdo neměl šanci se tam tudy dostat. Takto jsme si pomalu prošli celý vrchol kopce, který převyšuje své okolí o několikset metrů a zase jsme nasedli do auta a zamířili na zpáteční cestu. Vzhledem k tomu, že ještě nebylo mnoho hodin a navíc jsem měl za úkol přivézt domů pravý italský parmazán, tak jsme se rozhodli navštívit nějaké nákupní centrum. Jedno takové jsme objevili kousek od Rimini, stálo jen tak skoro v polích, ale bylo moderní a velké, takže stejně jsme nemohli projít zdaleka všechno, ale v samoobsluze jsme v záplavě všelijakých sýrů ten správný parmazán objevili a tak jsme i tuto misi mohli označit za splněnou. Po návratu na hotel nás čekala poslední večeře a po ní příprava na balení zavazadel a smutné konstatování, že z naší tour už zbývá jenom zítřejší cesta domů.

Napsal Topik HD

Galerie